„Idem do pivnice.“
Boží. Dej mi minutku, půjdu s tebou, nalíčím se, oblíknu se, pobalím se, peněženka, cigarety, zapalovač, papírové kapesníky, je mi divné, že on jde v tričku, ale jeho chyba, že mu v hospodě bude zima.
„Prídem skôr.“
Sice nevím, kdo je Kuór, ale je fajn, že se ptá, jestli mi nevadí, že přijde i s ní / s ním.
„Prídem neskôr.“
Od minula vím, že to není osoba, ale časový údaj. Jeden z mnoha. Najneskôr, čoskoro, skôr, najskôr, skoršie, ku*va, do pič*, já nikdy nevim, kdy přijde domů.
„Zababuším ťa!“
Nevím, co to je, ale pro jistotu máte po ruce telefon, abyste si mohli přivolat pomoc. Připomíná mi to Zababiším tě, a to prostě nechceš.
„Umyjem spolu riady?“
Toto jde logicky odvodit celkem lehce: máme to dělat společně a budeme něco umývat. Je to nějaká zastydnutá slovenská nabídka k se*u. Jo, umývání rjádů bude slovenská předehra. Říkám tedy ano a začnu se svlékat.
„Kde máš spálňu?“
„Já doma nekouřím.“
Než mu došlo, že mu nerozumím, skoro se rozplakal.
„Som šteklivý.“
Nevim, co to je, ale co na to asi řekne babička.
„Mám smäd.“
Prosím, ať je hovorový výraz pro velký dům za Bratislavou.
„Dáme si strukoviny?“
Očekávám nějaký zábavný pořad na Primě.
„Na balkóne sú cencúle.“
Nevim, kde se tam vzali, ale volám policajty.
